NOVÁ SÍŤ INFORMUJE (No. 23)

Marcello Lussana, Olga Kozmanidze: Prohloubit smyslové vnímání

Sedmnáctý ročník festivalu nového divadla Malá inventura v rámci svého programu letos uvede i participativní představení Sentire berlínského kolektivu Pragmata. O propojení vědy a umění a fungování nezávislé scény v Berlíně jsme si povídali s Marcellem Lussanou a Olgou Kozmanidze.

Sentire je jedinečným projektem, který propojuje vědu a umění. Z jakého zázemí vycházíte?

Olga: Vycházím především z hudby, zvukového umění a performance artu. Vzhledem k tomu, že v našich performancích počítáme s aktivní účastí publika, podílím se na nich jako performerka, ale taky konceptualizuju a promýšlím takzvané „interaktivní scénáře,“ které pomáhají prohloubit smyslové vnímání účinkujících. Dříve jsem pracovala v reklamě jako projektová manažerka a obchodní ředitelka. Tyto schopnosti nyní používám při práci na Sentire, když plánuju a organizuju různé aktivity, které v rámci našeho kolektivu realizujeme.

Marcello: Moje zázemí je poněkud odlišné. Ačkoli jsem se od patnácti věnoval hudbě, nejprve jsem studoval cizí literaturu a jazyky. Potom jsem vystudoval magistra v oboru technologií a komunikace a začal programovat a pracovat s počítači. V tu dobu jsem se taky začal zajímat o hudbu generovanou počítači, což mě dostalo z Itálie do Berlína. Zde jsem konečně na Univerzitě umění absolvoval studium zvuku a zvukových umění. Od té doby se zabývám interaktivními hudebními systémy jako umělec i jako vědec. Sentire vnímám jako mezižánrovou syntézu.

Sentire je italské slovo, které znamená jak „cítit,“ tak „slyšet.“ Zachycuje to podstatu vašeho vystoupení/výzkumu. Jak to vše začalo?

Olga:
Vše to začalo v roce 2016, když jsme se s Marcellem seznámili a zjistili, že máme stejné zájmy. Šlo hlavně o téma blízkosti a interakce mezi lidmi, kterým jsem se zabývala ve svých participačních performancích a Marcello při práci s interaktivními technologiemi. Také nás oba zajímaly somatické a umělecké praktiky založené na těle, které zlepšují lidské vnímání. Tehdy mi Marcello ukázal jeho systém, který umožňuje přetvářet lidskou interakci na zvuk.

Marcello: Když jsem v roce 2014 objevil systém blízkosti/dotyku, okamžitě to upoutalo mou pozornost. Umožňoval totiž přiřazovat hodnotu něčemu, co každý den prožíváme, ale ne vždy si to uvědomujeme. Na systému jsem pracoval dál, až z toho časem vznikl koncept Sentire.

V jaké chvíli se k výzkumu přidala performativní část?

Marcello: Poté, co jsem poznal Olgu, která se mnou sdílela zájem o somatické praktiky a už dříve pracovala na konceptech performativity a blízkosti.

Olga: Navrhla jsem podklady pro participační představení. Publikum v něm prochází různými interaktivními scénami, což způsobuje změnu zvuku. V roce 2018 se k nám přidal Pascal Staudt, zvukový umělec a konstruktér nástrojů, který se podílí na zdokonalení technického vybavení Sentire a jeho zvukového prostředí.

Sentire je krásné slovo, hlavně v souvislosti s vaším projektem. Jak jste se k němu dostali?
Marcello: Přišlo mi na mysl skoro samo, protože v italštině ho říkáme pořád – když mluvíme o sluchu a pocitech. Je to takové obecně používané slovo a skvěle sedí na to, co člověk cítí při Sentire: hluboké pohlcení aktem poslechu a pociťování, které vytváří smyčka vzájemného vnímání.

Vztah mezi výzkumem a performancí je velmi těsný. Jak chápete tento hermeneutický přístup?

Marcello: Výzkum a performování byly vždy úzce propleteny. Cílem mého doktorandského výzkumu je vytvořit systém, který podporuje uvědomění si vlastního těla. Potřebuji vědět, co lidé při Sentire cítí a prožívají. Abych to zjistil, používám fenomenologickou metodu rozhovoru, která odhaluje povětšinou nevědomou úroveň prožitku. Podle výsledků jsem upravil stávající systém k dalšímu používání. Výzkum probíhá na dvou úrovních: jednak se zajímám o design interaktivního hudebního systému, jednak mi jde o čistý kvalitativní výzkum prožitku uživatelů.

Kromě umění existuje pro váš výzkum celá řada jiných uplatnění. Kam dál Sentire míří?

Olga: Zpětné vazby od účastníků Sentire nám pomohly si uvědomit její potenciál v hudební terapii. Rozeslali jsme naši hypotézu a výsledky uměleckého bádání terapeutům, kteří následně začali Sentire dále testovat na lidech s nervovými a mentálními poruchami. Nyní jim pomáháme adaptovat interaktivní scénáře v závislosti na pacientech a jejich situaci. Což nám dává lepší vhled pro další vývoj performance, zdokonalení zvukového prostředí i používaného hardwaru.

Jedno z míst, kde jste našli oporu pro vaši práci je projektový prostor Spektrum. Jakou hraje roli ve vývoji Sentire?

Olga: No, za prvé jsem se ve Spektru seznámila s Marcellem. Zároveň jsme tam měli naše první společné vystoupení v rámci showcasu MovLab komunity. Spektrum vytváří velmi zvláštní prostředí, které generuje spolupráci s mnoha zajímavými lidmi. Z některých pak vzejdou další kolektivy a plnohodnotné projekty, jakým je například Sentire. Spolupracujeme se Spektrem na prezentaci našich projektů včetně vedlejších aktivit jako je „Konference citlivějšího cítění,“ která se zabývá lidskou kognicí a interakcí mezi člověkem a počítačem.

Marcello: Chodím do Spektra od jeho vzniku jako aktivní účastník přidružené komunity MovLab. Prezentoval jsem tam i různé jiné projekty, které však vždy souvisely s novou hudbou, zvuky a performance artem. Později jsem také začal pořádat workshopy o designu interaktivních zvukových systémů.

Nedávno jsi založil vlastní komunitu, kolektiv Unfold. Můžete nám říct něco víc o vašich aktivitách a plánech do budoucna?

Marcello: Unfold je zatím jen experiment. Cítili jsme potřebu vytvořit komunitu zaměřující se na téma lidského vnímání a interaktivních technologií. Rádi bychom pořádali více setkání a aktivně zapojovali návštěvníky. Unfold má být místem umění, ale i produktivní diskuzí.

Váš kolektiv byl založen v Berlíně, stejně tak tam byl vyvinut Sentire, a navíc jste se tam i seznámili. Jak vnímáte Berlín v kontextu vaší práce?

Olga: Myslím, že Sentire vznikl díky jedinečnosti Berlína. Existuje zde mnoho míst a událostí pro lidi, jako jsme my. Z pozice vycházejícího umělce je to velmi povzbuzující. Okolí vítá experimenty a podporuje sdílení, i když může jít v první fázi pouze o rozpracované projekty. Berlín je otevřený pro jakýkoli umělecký experiment, což nám pomáhá.

Marcello: Přesně tak. Berlín je velmi živé město, hlavně co se umění týče. Žiji zde už téměř jedenáct let. Je pravda, že dříve byl Berlín o mnoho levnější město, což byl také hlavní důvod úspěchu zdejší undergroundové scény. Každý mohl přijet a prostě to zkusit. Nyní nájmy pořád rostou a mění se i lidé, kteří sem přicházejí. Proces gentrifikace výrazně proměňuje město hlavně v posledních třech čtyřech letech. Navzdory tomu doufám, že si Berlín uchová svou jedinečnou atmosféru, která dává mladým lidem a umělcům prostor k sebevyjádření.

Více o představení Sentire na stránkách festivalu Malá inventura, v rámci jehož programu se představí 26. 2. od 16:00 a 20:00 v Petrohradské kolektiv.