Nová síť informuje (No. 3)

Jan Kunze: Moralizovat na facebooku, zaštítit se Havlem…

Opava je prý z ruky, rozhodně však „nejde na ruku“. Platí to zejména v rozmanitosti kulturní nabídky, kterou by mohlo leckteré z větších měst závidět. Jan Kunze je Opavě paradoxně dost podobný. Vede ojedinělý Klub Art, je básníkem, kurátorem, spravuje knižní nakladatelství, působí v několika hudebních projektech a dokáže oslovit divadelní publikum. Občas ale také zmizí někam na druhý konec světa… Opava také tradičně hostí festival Malá inventura, který je pro diváky každoroční divadelní výzvou.

Říká se o vás, že jste dramaturgický vlk samotář…

Dramaturg zásadně ovlivňuje prostor, který má na starost, ať už je to divadlo, festival nebo klub. Snažím se sledovat scénu, reflektovat aktuální témata a vytvářet netradiční formáty, které lidi baví. Současně se snažím iniciovat a vymýšlet původní projekty, které jsou natolik kvalitní a zajímavé, že po nich sáhnou i další dramaturgové, kurátoři či instituce z jiných míst. Několik takových projektů se v minulosti povedlo a objevily se ve více městech včetně Prahy, což mě velice těší a naznačuje, že je to správná cesta. Co se týká dramaturgie, tak dejme tomu, že to může vyznívat tak, že jsem samotář, jinak se ale za samotáře nepovažuju, mám kolem sebe celou řadu skvělých a schopných spolupracovníků.

Nedávno v Opavě proběhl třetí ročník festivalu Malá inventura, který byl divácky úspěšný. Co je pro vás určující při výběru programu?

Letošní ročník festivalu nového divadla Malá inventura v Opavě se opravdu povedl. Divácký zájem byl velký a u představení Uhozené květinou byl zájem dokonce vyšší, než byla kapacita sálu. Malá inventura je specifický festival, protože některá představení zvládne jen zkušený a poučený divák, což je třeba vzít v potaz. Nicméně hlavními kritérii jsou pro mě originalita, překračování žánrových hranic a potenciál zaujmout lidi. Umění by mělo komunikovat, pokud tuhle svoji základní funkci ztrácí a stává se příliš elitářským, tak pro mě přestává být zajímavé. To se týká i divadelních představení.

Objevují se názory, že v Opavě kulturní nabídka mnohdy převyšuje poptávku. Alespoň ta zřizovaná městem…

V prvé řadě jsem rád, že mohu působit ve městě, které je takto kulturní. Je to určitě lepší než žít ve městě, které nic podobného nenabízí. Ano, v Opavě je kulturní nabídka opravdu bohatá a nesrovnatelně vyšší než ve stejně velikých městech. Ten problém je ale trochu složitější. Revizi a změnu by si podle mého názoru zasloužil mimo jiné opavský grantový systém, kde kulturní komise (volba jejich členů mi není úplně jasná) doporučuje, na které akce a projekty má město přispět a na které ne. V současné době to vypadá, že kulturní komise dává přednost organizátorům akcí víc než umělcům a lidem, kteří něco vytvářejí. Tento přístup nepovažuju za úplně šťastný. Myslím si totiž, že by měly být rovnoměrně podporovány jak smysluplné akce, tak výkonní umělci, výtvarníci a projekty, které mohou město reprezentovat za jeho hranicemi a mají určitou kvalitu. Zprůhlednění celého grantového systému považuju za zásadní, kritéria hodnocení smysluplnosti a kvality výstupů by měla být jasně určena. Dále nepovažuju za vhodné, aby v kulturní komisi města seděli lidi, kteří na jedné straně granty schvalují, ale na straně druhé, jako organizátoři akcí, granty čerpají. Z mého úhlu pohledu je to střet zájmů.

Na čem nyní pracujete?

V lednu postavíme v parku mongolskou jurtu a 10 dní v ní budou probíhat animace pro děti, přednášky, koncerty a také 4 ročník básnického maratonu. Rád bych také pokračoval v projektu, ve kterém představuji české umělce s přesahem do více uměleckých sfér. K výstavě vždy vydáme reprezentativní katalog, doprovází ji koncerty, přednášky, ale i animační programy pro děti i dospělé. Na jaře vypustíme do světa nový videoklip naší kapely KOFE-IN s názvem Víme kudy a pokřtíme v Praze literárně – hudební projekt Abendland, na kterém se podílela celá řada českých hudebníků. Aktuálně také připravujeme výstavu a publikaci k deseti letům Nakladatelství Perplex s názvem Neposílejte nám už žádné rukopisy. Nebudou chybět ani historické dokumentární materiály mapující zdejší porevoluční literární kořeny, na které činnost nakladatelství Perplex navazovala. Také se pomalu dokopávám k práci na mé třetí knize, ale jde to ztuha.

Co vás v poslední době potěšilo?

Nejvíc mě těší setkávání s přáteli a rodinou. Třeba zrovna nedávno setkání kulturního networku Nová Síť ve Varnsdorfu nebo setkání s letitými přáteli v severním Polsku na poloostrově Hel. Taky velmi rád cestuju. Letos jsem navštívil Namibii a setkal se s příslušníky afrických kmenů Himba, kteří stále žijí původním způsobem života. Byl to pro mě velmi silný zážitek.

Co vás naopak zklamalo?

S věkem nutně přichází určitá deziluze a já mám poslední dobou pocit, že jsem zklamaný z některých lidí. Hodně toho namluví a přitom za nimi nejsou žádné výsledky. Nedrží slovo, nemají respekt k práci, jsou závistí a nepřející. Pomlouvají, ale i cíleně poškozují. Na druhou stranu se není čemu divit. Pro lidi tohoto typu není žádným problémem se schovat v davu, moralizovat na facebooku, zaštítit se Havlem, vymezovat se vůči politikům a přitom používat úplně stejné metody, jako ti které se snaží kritizovat.

Co byste si přál?

Víc lásky pro všechny!

Pravidelný blog Nové sítě publikovaný v internetovém magazínu o současném divadle v kontextu www.divadelni-noviny.cz/