Nová krev na scéně 2025

Hana Kokšalová je multimediální umělkyně, performerka, organizátorka a režisérka. Její přístup je tvořen prolínáním kategorií a formátů, interdisciplinárním výzkumem a intimními vztahy s konkrétními prostory. Její projekty mají podobu (inscenovaných) performancí, participativních happeningů s konkrétními skupinami a intervencí ve veřejném prostoru.

Přihlášený projekt: Terra Incognita

Terra Incognita je multimediální performativní koláž postavená na autorčiném dlouhodobém uměleckém výzkumu tématu podzemí, vnitřku Země. Terra Incognita znamená neznámá země, neprozkoumané území. Tento termín se používal v rané tvorbě map k označení území, která dosud nebyla objevena (kolonizována).

V současné době na Zemi víceméně neexistují nezmapované, „svobodné“ prostory. Prostor podzemí, i když leží přímo pod našima nohama a tvoří větší část planety než prostor na povrchu není plně prozkoumaný a nejspíše i neprozkoumatelný. Při studiu podzemí narážíme na lidské technické, fyziologické a smyslové limity.

Kolekce příběhů tvořících představení je autorčiným experimentem s převáděním vědeckých poznatků o pravidlech podzemního prostředí a perspektiv z pohledu podzemního života do drobných povídek kombinujících reálné a fikční prvky. Protagonisté příběhů jsou vždy nelidští aktéři – podzemní živočichové, planetární jevy nebo neurčité hlasy. Tvoří svět bez jasných identit s alternativními pravidly, kde jsou lidé upozadění. Jsou manifestem neviditelného svobodného života ve skrytých prostorech. Texty se snaží před narativním dějem upřednostnit imerzivní smyslové posuny, popisy prostředí. Občas jsou strašidelné, občas vtipné.

Scénografické prostředí představení tvoří konstrukce z kanalizačních trubek, která rámuje textilní obrazy. Konstrukce je též ozvučená a funguje jako hudební nástroj. Představení je vyprávěním krátkých příběhů v komunikaci s hudbou, scénografií, světlem, videem, pohybem. Obecenstvo se volně pohybuje scénografickým prostředím, “výstavním prostorem” a je vyzýváno k drobným neinvazivním interakcím. Představení má silnou hudební složku, může být i pouze poslechové. Pohybuje se mezi formáty koncertu,objektové instalace, performance, workshopu, scénického čtení, party.
Představení je svižnou hodinovou koláží střídající meditativní (somatické) ponory a odlehčené momenty inspirované dynamickým vzdorem subverzivní (undergroudové) kultury.
Představení je koláží formátů (koncert, objektová instalace, zvuková performance, workshop, scénické čtení, party..), střídající meditativní (somatické) ponory a odlehčené momenty inspirované dynamickým vzdorem subverzivní (undergroundové) kultury.
Obecenstvo se volně pohybuje výtvarnou instalací tvořící scénický prostor.

60 min.

Koncept, režie, dramaturgie, scénografie, světla: Hana Kokšalová
Hudba: Vendi Heř
Zvuk: Barry Wan
Účinkují: Hana Kokšalová, Vendi Heř

PLATZforma je nezávislý divadelní projekt založený z touhy po instituci, která by zastřešovala tvorbu mladého autorstva a sdružovala jej v jejich snahách obstát na poli profesionální kultury. Horizontálními cestami propojujeme mladé tvůrce a tvůrkyně za účely vzájemného vzdělávání se a sdílení zkušeností během tvůrčího procesu. V dramaturgii klademe důraz na syntézu uměleckých forem, stejně tak i na kulturní a společenskou. Uvolněnost a fluidita, jejich prosakování a prolínání jsou pro nás klíčovými metodami zakoušení světa, zabraňující izolovanosti, definitivnosti a ztuhlosti, posilující nás ve věčném dialogu se světem.

Přihlášený projekt: SLUDGE (Bytový zázrak)

SLUDGE (Bytový zázrak) je prvním repertoárovým inscenačním projektem vznikajícím pod značkou PLATZforma. Je generačním dramatem o lásce, vzájemné péči, intimitě a soužití mladé polyamorní trojice. Cílem projektu je inscenování dramatického díla zaměřeného na cílovou skupinu 15-26 let, podávající výpoveď Generace Z o fenomenéch, které rezonují kulturním prostorem. O prožívání nejen partnerských vztahů, možnostech otevírání vztahů do širší vzájemnosti, ale stejně tak i o klimatickém žalu, ekonomické krizi a jejím vlivu na jedince. Toto všechno jsou témata, která již mají svůj prostor, ale doposud byla a jsou intepretována generací již etablovaných režisérů/rek, scénaristů/ek a dramaturgů/yň, což se odráží na protagonistech jednotlivých příběhů. Naší vizí je přinést na českou scénu ztotožnitelný příběh nesoucí autentickou generační výpověď – nezkresleně, neparodicky, syrově i laskavě. Projekt bude uveden jako stálá repertoárová inscenace v Praze ve Venuši ve Švehlovce, ale též v Brně (o prostorách momentálně jednáme). V rámci následujícího roku by projekt rád zavítal na České i zahraniční divadelní festivaly jako jsou Regiony, Malá inventura, Next Wave, či ARENA…of the young arts. Napsání dramatické předlohy podpořila tvůrčím stipendiem nadace Český literární fond.

Fanny, Adéla a Kryštof – každý s trochu jiným pozadím, s jiným současným rozpoložením, ale všichni spolu v otázce společného sdílení domácnosti, emočního zázemí i vzájemných neporozumění. Přichází domů, mluví o tom jaký měli den a hledají cesty jak být spolu a jak nacházet východiska i když jim zrovna není nejlépe. Východiskem pro tento večer se jim stává postavit si bunkr z dek. Není možné v něm žít a není žádnou spásou, je něčím co mohou mít, a kde mohou být spolu.
Velký romantický příběh dneška postrádá heteronormativitu a osudovost – odehrává se v nájemním bytě a definuje ho přehlcenost postinformační doby. Když končí drama a divák prožívá katarzi, životy postav nekončí – zítra vstávají a jdou do školy nebo do práce!

plánovaná minutáž: 80 minut

REŽIE, AUTOR: JAKUB ŠTRBA – člen umělecko-manažerského vedení PLATZformy a hlavní koordinátor Festivalu PLÁCEK, studoval herectví na Konzervatoři Brno a činoherní režii na DF JAMU

DRAMATURGIE, AUTORKA: DIVIŠKA RYSOVÁ – dramaturgyně, hostující tvůrkyně PLATZformy, členka kolektivu „Existenční maximum“, je v absolventském ročníku dramaturgie na JAMU

VÝPRAVA: JIŘÍ KOLÁŘ – scénograf, člen umělecko-manažerského vedení PLATZformy a designer Festivalu PLÁCEK, v absolventském ročníku

PRODUKCE: HANA SEVERINOVÁ – studentka produkce na DF JAMU, členka produkčního teamu PLATZformy a Festivalu PLÁCEK

OBSAZENÍ:

Kryštof – HYNEK TAJOVSKÝ – herec souboru Divadla Petra Bezruče
Fanny – EMA ČERVENÁKOVÁ – studentka činoherního herectví DF JAMU
Adéla – ŠIMONA HORYNOVÁ – absolvující studentka činoherního herectví DF JAMU

Třetí hřiště je malá nezávislá skupina absolventů*tek KATaP DAMU (Anna Zajíček Stenzlová, Kamila Hrnčířová, Filip Novák). V minulosti se ve stejném složení skupina podílela na vytvoření následujících projektů: Samorosty (2022) – vstupní performance v rámci katederního festivalu Nablízko, která kombinovala autorské texty, analogové promítání fotografií a pohyb skrze diváky. Bajka! (2022) – pouliční performance uvedená na festivalu Jizerská 50 padesátkrát jinak. Hlína (2022) – Inscenace zaměřená na hlínu v její materiálové i existenciální podobě. Vytvořeno a uvedeno v rámci rezidence v Co.Labs v Brně Medvěd (2023) – loutková adaptace příběhu o tom, proč se medvěd nestal člověkem. Vytvořeno pro vesnici Eibental v Banátu. Indiánská (2023) – performance inspirovaná básní Tima Postovita a našimi táborovými zážitky. Uvedeno mimo jiné na festivalu Zlomvaz 2024 a Nová generace ve formě bojovkové performance. Skupina vedla výzkumný projekt, jehož výsledky zveřejnila pod názvem Reflexe v prostoru a její potenciál (online na www.autorskeherectvi.cz, 2022).

Přihlášený projekt: Ovečky, ovečky, pojďte domů!

V rámci této interaktivní inscenace se diváci dovídají příběh o pastevci a jeho stádu a společně prochází neznámou krajinou. S příběhem pastevce sledujeme i příběh vlny od zkrocení ovce, přes stříhání, máčení, sušení, česání, spřádání až k pletení a smotanému klubku. K vlně přistupujeme jako k materiálu v různém stadiu zpracování (včetně vlny ostříhané a nezpracované). Využíváme velké rouno (mykanec), tkalcovské rámy, ovčí kosti a pracujeme s nimi jako s prostředky pro výrobu krajiny a loutek přímo během představení. Naživo snímáme zvuky materiálu: dřevo, vlna, natažená příze a kosti a komponujeme je s vokálním projevem (halekačky, zpěv). Pohybově vycházíme z pozorování ovčích stád a naší přímé zkušenosti s péčí o ovce.

S procesem zpracování vlny souvisí také téma nedostupnosti vlny z českých ovcí na českém trhu. Velká část vlny se v současnosti vyhazuje a v obchodech aby české klubko pohledal! A právě tomu se mimo jiné věnuje tvůrčí dílna po představení. V rámci ní účastníci zakouší, že čerstvá vlna je mastná, má silný odér a obecně jiný charakter než ta již průmyslově zpracovaná. Diváci tuto vlnu nejdříve ručně zpracují a upletou, upředou či zaplstí.

Na inscenaci pracujeme jako trojhlavý tvůrčí kolektiv Třetí hřiště. Akce a příběh vycházejí s našeho společného hraní (si) s tématem, zvuky, hlasem, materiály, rytmem práce a především ze setkání v hracím prostoru.

Interaktivní divadelní příběh vinoucí se od čerstvě ostříhané vlny přes praní a sušení až k zamotanému klubku. Představte si, že stojíte uprostřed louky, kolem vás ovce. Z protějšího svahu slyšíte halekání pastevce. Váš pes už to taky čuje. Ovečky, ovečky, pojďte domů! Nepůjdeme.
Co se skrývá za romantickou představu pastevectví?

minutáž: 45 minut

Kamila Hrnčířová (autorka, interpretace, sound design), Anna Zajíček Stenzlová (autorka, interpretace, produkce), Filip Novák (autor, interpretace, produkce), Josefína Váchová (scénografie, řemeslná konzultace)

Umělecká skupina A.J. Nosorožec vznikla v Praze v roce 2019 a sídlí zde dodnes. Skupinu tvoří Anna Gumboldt-Romanova a Semion Kulikov. A.J. Nosorožec představuje iniciály někoho třetího mezi nimi. Ve svých projektech A.J. Nosorožec pracuje se skutečnými či smyšlenými příběhy, předměty, zvuky a obrazy. Nejčastěji se jedná o tichá představení určená pro malá, intimní prostředí. Někdy zahrajeme kus pouze jednou. Jindy delší dobu nehrajeme. Občas si své publikum vybíráme sami. Někdy se zaměřujeme pouze na animaci nebo scénografii. Ale jsme vždy otevřeni prozkoumávání dalších formátů se spolupracovníky.

Přihlášený projekt: Plastionomy (pracovní varianta)

Lidé tančící. Lidé pracující. Lidé přemýšlející. Lidé opilí. Lidé unavení. Lidé s kamenem. Lidé zlomení. Lidé rozdrcení. Bez nohou a rukou. Lidé zemřelí. Lidé, kteří se teprve objevili. Lidé, kteří se mění.
Pracujeme s prvky loutkového divadla, divadla objektů a vizuálního divadla, ale spiš označuji toto jako divadlo materiálu. Hlavními materiály jsou hlína a plastelína, ze kterých vznikají figurky, které se vytvářejí, ničí, pohybují a zůstávají ztuhlé. Představení je esejí pro dospělé, zkoumá historii materiálů, ale zároveň i naší osobní vazbu k nim. Jde o malý exkurz do práce s hlínou a plastelínou, jejich podobnostmi, rozdíly. Ale zároveň o současnou tragédii, která změnila životy milionů lidí. Je to esejí o tom, jak se uchovává paměť, jak se něco zapisuje a co znamená být člověkem v těžkých chvílích. Tento projekt zkoumá pocity a možnosti těla, jak překonat strach, bolest a ztrátu. Představení může obsahovat i praktickou dílnu, kde si diváci mohou sami vytvořit něco z hmoty, zkoušet práci s materiály, které jsou součástí arteterapie a kreativních léčebných praxí. Vizuální složka představení spojuje plastické materiály s filmovou technikou, protože jako režisér animace zkoumám, jak mohou ožít pod kamerou.

Anna Gumboldt-Romanova, Semion Kulikov. Plánujeme v tomto projektu spolupracovat s českými umělci, kteří se věnují arteterapii.