Nová krev na scéně 2024

Natalie Tun je choreografkou, performerkou a pedagožkou zabývající se současným tancem. Jejím hlavním zaměřením je taneční improvizace a autorská tvorba, ve které mnohdy kombinuje roli choreografky a performerky. Narodila se v Severním Irsku, následně se však přestěhovala do Prahy a v roce 2023 zakončila šestileté studium na taneční Konzervatoři Duncan centre. Dále také podstoupila studijní stáž na PERA School of Performing Arts na Kypru. Za svojí dosavadní aktivitu v českém tanečním prostředí spolupracovala s umělci a soubory jako například Dočasná Company, Temporary Collective, Byström Källblad (v rámci tance Praha), Lenka-Kniha Bartůňková, Roman-Zotov Mikshin či Omar Carrum.

Audrey Wangle je tanečnicí, herečkou, choreografkou a pedagožkou. Absolvovala čtyřleté studium na Konzervatoři Duncan centre a momentálně se zaměřuje primárně na multižánrovou autorskou tvorbu, taneční a divadelní improvizace a budování maximální funkčnosti těla skrze různorodé somatické techniky.

Přihlášený projekt: Okolnost

Okolnost (pracovní název) je čerstvě rozpracovaným dílem. Máme za sebou šestidenní rezidenci, která proběhla za podpory SE.S.TA ve Žďáru nad Sázavou a uvedení na festivalu Nová Generace. V tuto chvíli také probíhá další tvůrčí týden v Barceloně za podpory rezidenčního centra Nau Ivanow.

Naše práce vychází z mého tvůrčího zájmu o roli scénografických objektů, které nejen že dotváří prostředí, ale stávají se aktivní součástí inscenace.
Klademe si otázky o vztahovosti těla a objektu. Jak se projevuje scénografický objekt ve chvíli, když je tělo zasazeno do vedlejší role pouze jako zdroj impulzu? Jaká je signifikance objektu, když je performer primárním hybatelem scény? Jak se mohou performer a objekt stát rovnocennými partnery?
První objekt, který poskytl impuls k započetí práce, je textilie ve formě bílého bavlněného prostěradla. Studovali jsme strukturu a fyzickou povahu prostěradla. Fascinoval nás způsob, jak se skládá, jak vlaje a jak se transformuje ve vrásčitou krajinu. V souvislosti s fyzickou podobou prostěradla jsme zkoumali jeho širokou škálu významu. Z obyčejné látky se může stát honosná drapérie s ikonickou rolí ve výtvarném umění. V jiné podobě jsme zas konfrontováni s nesmírnou intimitou, která se s prostěradlem pojí. Denně na něm usínáme a probouzíme se, prožíváme na něm lásku, početí nového života a porod, ale na druhém konci také vyčerpání, nemoc a smrt. Zaobírali jsme se schopností materiálu akumulovat a absorbovat lidské tělo a jeho prožívání.

Práce se symbolikou bílého prostěradla nás intuitivně dovedla ke studii dalšího objektu. Během druhé rezidence objevujeme absurdní ráz nákupního vozíku.
V tuto chvíli již pozorujeme změny tanečního a performativního projevu těla v kontaktu s různými objekty. Přenesli jsme polonahé tělo z prostěradla do nákupního vozíku a pozorovali. Zaujal nás poutavý kontrast mezi něžnou komunikací ženy/performerky s bílou bavlněnou látkou a bizarní interakcí těla s kovovým nákupním vozíkem. Postupně tak nacházíme sociální téma objektivizace a komodifikace člověka/ženy a otevíráme novou možnost rozvoje díla ve skupinovém inscenačním uskupení.
Věříme, že skrze tato pozorování a následnou tvorbu se nám v budoucnu podaří vybudovat autentický fyzický projev tanečníků, ucelený koncept a charismatickou vizualitu tanečního představení.

Koncept a choreografie: Natalie Tun
Asistentka choreografie: Audrey Kristine Wangle
Tančí: (pouze doposud Natalie Tun), Audrey K. Wangle a další tři performeři (v řešení)
Hudba: Josef Bartoň a Jiří Valášek
Produkce: Martin Říčan

Plánovaná minutáž 40 minut

Autor fotografií: Vojtěch Brtnický

Projekt byl uveden pouze jako prezentace work in progress ve Žďáře nad Sázavou a veřejně na festivalu Nová Generace 3. listopadu 2023 v divadle Disk.

Podporovatelé projektu: SE.S.TA a Nau Ivanow

Tmel jako soubor, skupina, kolektiv, nebo cokoliv, co drží u sebe, vznikl v průběhu 3. ročníku na DAMU (2021), kde spojil studenty z katedry alternativního a loutkového divadla napříč všemi obory: scénografie Berta Doubková, režie-dramaturgie Jan Froněk a Viktor Prokop, herectví Antonie Rašilovová, Jakub Müller a Nikolas Ferenc.

Přihlášený projekt: O jako Otesánek / Neboj, Houbo

Otesánek:

O jako Otesánek
O jako obvod
O jako odhodlání
O jako ohrožení
O jako občerstvení
O jako hororové loutkové představení na motivy známé pohádky

Díky epoxidovému tmelu také drží pohromadě celá scénografie naší inscenace O jako Otesánek.
Pro její vznik jsme se inspirovali ve známé české pohádce Otesánek, kterou jsme zasadili do světa tištěných spojů a elektronických součástek. Do tohoto světa ale vstupuje nenasytné stvoření z hlíny – Otesánek – a z jejich střetu může vyjít jen jeden jako vítěz.

Neboj, Houbo:

Neboj, Houbo
Les se probouzí. Houby rostou. Ten, kdo žije v lese, vyráží sklízet. Jen jedna malá houba nemůže vyrůst. Nemůže, nebo nechce? Ptá se ten, kdo ji chce sklidit. Chce, nebo musí? Nakonec nikdo nechce podlehnout strachu, ale také nikdo nechce být sám. Ani houba v lese.

Autorský příběh vzniknul jako psaná pohádka, na jejímž základě se potom stavělo při tvorbě představení, které mělo za cíl hratelnost venku a věkové ohraničení ‚pro malé děti‘. V představení jsme se inspirovali různými herními principy, buddhismem a zvukovou tvorbou, která funguje jako živý element v průběhu inscenace.

O jako Otesánek: premiéra DAMU proces 2021/Neboj, Houbo Vyšehrátky 2022

Autorka fotografií: Zuzana Lazarová a další

Bazmek entertainment je nezávislé umělecké uskupení, které se věnuje především divadelní tvorbě. Naše projekty se věnují tématům, která vnímáme jako podnětná pro život v současném světě. Inspirací jsou nám romány, mytologie, reportážní knihy, životy neznámých celebrit, učebnice… V našem repertoáru se tahle různorodost odráží také v hledání výzev, a proto se u nás setkáte s novou činohrou, plenérovými performancemi i audiowalkem. Každý projekt začínáme s čerstvým pohledem, abychom při tvorbě mohli zažívat překvapení, a věříme, že tak můžeme přinést vždy jiný zážitek i divákům. Snažíme se totiž ukázat, že nezávislé divadlo je hravé i promyšlené, milé i mrazivé, že je výzvou i zábavou – a že i s omezenými prostředky je možné tvořit chytře, úsporně a pestře zároveň. Naším cílem je zkrátka diváky vtáhnout, chytit a nepustit! Zakládajícími členy jsou Anna Prstková, Eva Lietavová a Patrik Boušek. bazmek entertainment je rezidenční skupinou centra nezávislého umění Co.Labs v Brně a také členem Asociace nezávislých divadel.

Přihlášený projekt: Atatürkiáda: mezi mešitou a diskotékou

Inscenace Atatürkiáda uměleckého uskupení bazmek entertainment prozkoumává, co je to reportáž, a to prostřednictvím pohledu do Turecka. Vznikla v režii Evy Lietavové na motivy knihy Vrah z města meruněk polského reportéra Witolda Szablowského.

“To nepochopíš, nejsi Turek,” zaznívá často v reportážích, které Witold Szablowski shromáždil do mozaikovitého pohledu na současné Turecko. Rozpolcenost mezi západním a východním světem, mezi pokrokem a tradicí, mezi – jak zní podtitul inscenace – mešitou a diskotékou. Porozumění druhým jako by se rozplývalo s každým dalším setkáním, s každým dalším životním příběhem, se kterými se Witold setkává v různých koutech rozlehlé země – na úpatí Araratu i v centru Istanbulu. Kniha Witolda Szablowského nás oslovila tím, jak se (nutno podotknout, že velmi úspěšně) snaží, přiblížit očím a mysli středoevropana turecké reálie a kulturu. Zajímalo nás i zkoumání samotného fenoménu poznávání jiné krajiny, překonávání vlastních předsudků a domněnek a zjišťování, kolik podobností mezi námi, přes různé kulturní rozdíly, existuje.

Kombinováním textu, obrazu a hudby performeři Dagmar Říhová a Petr Theodor Pidrman hledají odpovědi na otázku, jestli můžeme porozumět nám na první pohled vzdálené a přesto v mnohém překvapivě blízké kultuře. Pásmo situací a hudebních vstupů doplňuje také postava reportéra, který probíhající dění sleduje a komentuje prostřednictvím projekce a zvuku. Zkušebním procesem jsme dospěli k projevu, o němž si myslíme, že přesahuje národnost či kulturní stereotypy. Hledáme herecký výraz, situace a momenty, které mohou být společné oběma, Turkům i Čechům. Jsme lidé – to nás spojuje, i když to je trochu klišé. Ale vlastně se v této inscenaci snažíme v hereckém a pohybovém vyjádření uchopit právě tohle klišé.

Výrazným prvkem inscenace je také hudební složka, kterou Dagmar Říhová a Petr Theodor Pidrman zajišťují naživo přímo ve scéně. Nástroj, na který společně hrají, postavil po vzoru moravského pochodového cimbálu scénograf a výtvarník Jakub Šulík. Kombinace akustického nástroje s elektronikou umožňuje performerům pohybovat se v širokém žánrovém rozpětí od lidových motivů až po dlouhotónové kompozice.

Scénář: Patrik Boušek, Anna Prstková
Režie: Eva Lietavová
Projekce: Anna Prstková
Obsazení: Dagmar Říhová, Petr Theodor Pidrman, Patrik Boušek/Anna Prstková
Hlas: Dalibor Buš
Kostýmy: Klára Vincourová
Hudební spolupráce a výroba hudebního nástroje: Jakub Šulík
Produkce: Andrea Polnická

Premiéra: 20. 11. 2023, Co.Labs Brno

Délka: 60 minut bez přestávky

Autorka fotografií: Terezie Fojtová – Nameless photography

Podporovatelé projektu: Inscenace Atatürkiáda je realizována za finanční podpory Statutárního města Brna, Ministerstva Kultury, Nadace Život Umělce a městské části Brno-střed. Bazmek entertainment je rezidenční skupinou centra nezávislého umění Co.Labs.