Nová krev na scéně 2022

NATÁLIE PODEŠVOVÁ

Natálie Podešvová je mladá performerka, tanečnice a choreografka, která působí v rozmanitém kolektivu lidí – napříč tancem, divadlem, hudbou, fotografií, filmem a výtvarným umění – Dočasná Company. Do programu Nová krev na scéně se přihlásila se svým prvním sólovým projektem Sára, ve kterém se převážně jazykem současného tance a fyzického divadla snaží formulovat první kroky svého autorského přístupu k divadlu.

Podpora ze strany Nové sítě:

Natálie se prezentovala na burze projektů Sbal ho/ji/to! v rámci festivalu Malá inventura v Praze. Formou seminářů a konzultací získává Natálie průpravu do provozních a administračních otázek nutných pro její samostatné fungování jako nezávislé umělkyně na volné noze. Dále s Natálií Nová síť řeší podporu v orientaci na scéně v Praze, ale zejména v regionech ČR, asistuje jí v navázání kontaktů a nových spoluprací a podporuje Natálii při vzniku nového projektu.

Bio
Natálie Podešvová studuje magisterský program oboru Nonverbální divadlo na pražské HAMU. Její zaměření sahá od pantomimy a fyzického divadla až k současnému tanci. Krom dosavadního studia získávala a rozvíjela své dovednosti na mnoha workshopech pod vedením uznávaných pedagogů a umělců (David Strnad, Lenka Vagnerová, Milan Odstrčil, Iratxe Ansa a Igor Bacovich, Lionel Ménard, Pau Bachero, Scott Jennings, Lali Aygaudé, Sara Mangano a Pierre Yves Massip a další).

Zajímá se o propojení současného tance s technikami fyzického divadla. Zaměřuje se na rozvoj různých pohybových principů a kvalit. V roce 2020 vytvořila studentský projekt site-specific Effugio, pro který letos našla nový prostor a spolu s interprety ještě více propracovala tento koncept v Effugio volume 2, který zahrnuje kromě samotného představení také multimediální výstavu. Obojí se zabývá palčivým tématem záměrného fyzického sebepoškozování. Díky doporučení mladých kritiků v rámci evropského projektu Be SpectACTive! bylo Effugio volume 2 vybráno do programu České taneční platformy 2021. Na konci roku 2021 připravila první sólový autorský projekt Sára.

Natálie vystudovala i obor Učitelství pro první stupeň na Univerzitě Palackého v Olomouci a několik let také na základní škole učila. Této zkušenosti využívá dodnes jak při choreografické práci, tak i při vedení tanečních či divadelních workshopů pro děti a mládež. Jako umělkyně se zajímá o témata, která vycházejí z jakékoliv formy vztahu (vztah sám k sobě, k někomu/něčemu, ke svému okolí). Vztahy považuje za základní aspekt lidského fungování nejen ve společnosti.

—
Přihlášený projekt:

Inscenace Sára je o překonání vnitřních zábran, které člověku nedovolí sdílet hluboké a silné city. Sára se snaží být dokonalá, aniž by si uvědomila, že dokonalá už je. Snaží se zaujmout, snaží se být šťastná, ale především se snaží porozumět sama sobě. Brání se citům, které jí nenechají v klidu. Myslí si, že je dokáže ignorovat, že časem vymizí. Jak ale ventilovat cit, který jí brání být spokojená, který jí brání přijmout sama sebe, který už dlouhá léta v sobě nese, aniž by kdokoliv cokoliv věděl?

Insenace je inspirována milostnými dopisy. Prostřednictvím současného tance a fyzického divadla vypráví o malé vnitřní odvaze vyjít s pravdou ven a riskovat tak odmítnutí všeho, co člověk v tu chvíli druhé osobě nabízí.

koncept/hraje: Natálie Podešvová
hudba: Filip Krejčí, Silvio Rodriguez, Lapsley, Pan Sonic, J. F. Händel
zvuková režie: Jan Vaniš
lightdesign a technická spolupráce: Vojtěch Brtnický
scénografická spolupráce: Lidya Arina Emir
kostýmy: Alžběta Uhlíková
projekce: Matouš Ondra
produkční: Natálie Matysková

Podporovatelé: HAMU, Nová síť

45 minut, v angličtině

Foto: Vojtěch Brtnický

AVERZE_

AVERZE_ je nová profesionální divadelní platforma, která sdružuje divadelní umělce různých profesí se zaměřením na novou činohru a hraniční divadelní formy. Averze_ vznikla s cílem vytvořit svým členům zázemí pro kontinuální autorskou tvorbu s experimentálním přístupem a výrazným sociálními a politickými přesahy. Programově se platforma věnuje silným „ženským“ tématům v kontextu reflexe soudobé společnosti. Averze_ je v současné době rezidenční skupinou zóny nezávislého umění – CO.LABS.

V rámci programu Nová krev na scéně zajistí Novou sítí souboru rezidenční pobyt v Divadle otevřených dveří DIOD v Jihlavě.

Bio
Vedoucí osobností Averze_je slovenská režisérka a dramaturgyně Alexandra Bolfová. Ve své tvorbě se zaměřuje na autorské divadlo, sociální témata a feminismus. Vystudovala Divadelní fakultu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně obor činoherní režie a divadelní dramaturgie. V současnosti je režisérkou a dramaturgyní zóny nezávislého umění CO.LABS, kde se věnuje podpoře nezávislých profesionálních umělců a umělkyň. Na svém kontě má několik režijních i dramaturgických počinů v různých českých kamenných divadlech (Národní divadlo Brno, Městské divadlo Zlín, Švandovo divadlo na Smíchově). V poslední době spolupracuje především s nezávislými divadly (CO.LABS, Pomezí, Venuše ve Švehlovce, Gaffa). Je zakladatelkou performativní platformy Averze_. Na JAMU v Brně se věnuje také pedagogické činnosti.

—

Přihlášený projekt:

Medea_is_missing

Autorská inscenace na téma identity ženy v současné stereotypizované společnosti. Kdo je Medea dnes? Žena-cizinka. Žena-matka. Matka-samoživitelka. MEDEA_is_missing, ale možná jenom odjela na estetickou plastickou chirurgii a až se vrátí, tak bude mít nový umělý kozy. A nebo ještě hůř, bude feministka.
Současné se zdá být současným, protože archetypy jsou věčné a všudypřítomné stejně jako dualita racia a nekontrolovatelných emocí. Možná je ale snaha jít cestou naplnění vlastních ambicí přirozenější než mateřský pud a překračování hranic, zdá se, bylo už také nespočetně. „NE Z KAŽDÉHO KUSU MASA SE DÁ UDĚLAT ČLOVĚK.“
Je nemocná společnost, či jednotlivec? Kdo je skutečná Medea, kam a proč zmizely děti a jaký je význam slova matka? Naše matky – vaše matky. Ale kde je realita? Mohlo by být horší už jen to, že by byl patriarchát nahrazen matriarchátem? A kam se vlastně poděla Medea?
Sejdou se tak k oslavě boha Dionýsa tři ženy: Agaméda, Meropé, Glauké a začnou se řešit. Jenže jak pracovat s fakin sisterhoodem, když ten je očividně úplně v prdeli stejně jako demokracie? No jo, ty ženy. Teda, no jo, ty matky.
Autorská inscenace je velmi volně inspirovaná knihou Christy Wolfové Médeia a jiné hlasy.

Text: kolektiv
Režie: Alexandra Bolfová
Dramaturgie: Martin Hodoň, Michal Šesták
Dramaturgická spolupráce: Marek Horoščák
Scéna a kostýmy: Karolína Srpková
Light design: Filip Obermajer
Hudba: Martin Konvička, Tereza Marečková
Make-up: Miss Petty
Grafika,vizuál: Karolína Srpková
Produkce: Noemi Krausová, Ladislav Horák, Veronika Čechmánková, Anička Kočová
Hrají: Klára Bulantová, Karolína Vaňková, Dana Jaceková, Michaela Efrati, Denisa Růžková

Podporovatelé: Inscenaci finančně podpořilo Ministerstvo kultury České republiky, Státní fond kultury a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
Koproducenty inscenace jsou divadlo Venuše ve Švehlovce a DIFA JAMU.
Projekt je součástí Specifického výzkumu na DIFA JAMU, podporuje také Nová síť

85 minut, v češtině

Foto: Petr Chodura

FRAS

FRAS (dříve Československé klacky) patří mezi mladé, ale již volně se etablující uskupení talentovaných umělců a umělkyň. Jádro tvoří trojice Johana Bártová, Jakub Šulík a Matěji Šumbera. Jedná se o absolventy bakalářského programu KALD DAMU pod vedením Lukáše Jiřičky, Roberta Smolíka, Tomáše Procházky a Branislava Mazúcha. V současné chvíli všichni členové souboru pokračují v navazujícím magisterském studiu též na KALD DAMU. Skupina tvoří od roku 2019.

Nová síť již v předchozích předchozích letech podpořila jejich inscenaci Nejmenší ze Sámů, která měla úspěch nejen na festivalu Malá inventura v Praze, ale i během řady uvedení v rámci sítě regionálních partnerů Nové sítě. Projekty Medař a Za dveřmi přihlášené do letošní výzvy, patřili bezesporu k tomu nejlepšímu, co můžeme na mladé loutkové scéně v ČR vidět.
Nová síť podpořila uvedení obou projektů na festivalu Malá inventura v Praze a chystá další uvádění zejména v regionech ČR. FRAS se velmi aktivně zapojují do kampaně na pomoc Ukrajinským uprchlíkům. Vytvořili verzi své inscenaci Za dveřmi v ukrajinštině a toto představení hrají zcela bez nároku na honorář. Dále FRAS získá podporu formou zajištění rezidenčního pobytu v písecké Sladovně.
—

Přihlášené projekty:

Medař
Loutkové představení pro děti od 10 let.
Jsou vysoké hory a vysoko v nich leží vesnice.
Žije tam jeden muž který se jmenuje Joshi. Byl docela šťastný a nic mu nechybělo až do chvíle, kdy jeho sestra onemocněla. Nikdo jí nedokázal pomoci. Ve vesnici už nezbyl žádný lék.
Od té chvíle se vše změnilo a on se musel rozhodnout.
Pro záchranu sestry se musí vydat ještě výš do hor, aby tam objevil lék. Najít obydlí největších medonosných včel a vyprosit od jejich královny med, který by snad mohl jeho sestře pomoci. Nebude to lehká cesta, bude plná strachu a nástrah, ale pokud uspěje včas a nepropadne pokušení, zachrání ji.

Autorka a režisérka: Johana Bártová
Hrají: Jakub Šulík, Matěj Šumbera, Johana Bártová (zvuk)
Podporovatelé: DAMU, DRAMA LABEL, Nová síť

Za dveřmi
Uprostřed velkého města stojí velký dům, ve kterém žije mnoho různých lidí a zvířat. Někdy je v něm úplné ticho, jindy zase pořádný rozruch. Ticho tu bývá jen ve třetím, úplně posledním patře. Jáchym žije v prvním patře s maminkou a tatínkem. Má to tu moc rád, jen o prázdninách všichni kamarádi odjíždí pryč a Jáchym se potlouká kolem domu sám, protože tatínek i maminka jsou každý den v práci. Naštěstí se objeví Ema, která přijíždí na návštěvu za tetičkou do bytu číslo dva hned v přízemí. Ema miluje tajemství a záhady a ty na sebe opravdu dlouho nenechají čekat. Jen co se Ema s Jáchymem seznámí, otevírá se před nimi záhada, ve které hraje hlavní roli nerudný stařík a věčně zamčené dveře. Přesto, že se Jáchym trochu zdráhá, nedá se nic dělat, téhle záhadě děti prostě musí přijít na kloub.

Umělecký tým:Johana Bártová, Jakub Müller, Antonie Rašilovová, Jakub Šulík
Podporovatelé: Divadlo Alfred ve dvoře, Nová síť

DIVADLO ALDENTE

Divadlo ALDENTE původně vzniklo jako „divadlo-laboratoř“ studentů DAMU, JAMU, HAMU a VŠMU se zaměřením na site-specific a poetické divadlo. V roce 2014 se divadlo rozhodlo proměnit svůj umělecký profil a orientaci ze „site-specific“ na „actor-specific“ – tedy na divadlo s herci s jinakostí, konkrétně s Downovým syndromem. V roce 2019 divadlo zahájilo úzkou spolupráci s Divadelní fakultou JAMU, která získala grant TA ČR na rozvoj tohoto typu divadla. Herecký soubor se díky němu stabilizoval a herci prošli určitým hereckým rozvojem či vzděláním, které by se jim jinak kvůli jejich handicapu nedostalo.

V současné době čítá soubor 10 herců zejména s Downovým syndromem ve věku 16-25 let a několik stálých spolupracovníků z řad profesionálních divadelníků. Většina herců s Downovým syndromem má na svém kontě okolo sedmdesáti odehraných představení; někteří z nich byli angažovaní i ve filmu (např. Hana Bartoňová – Uzly a pomeranče (ČT 2019, režie Ivan Pokorný))

Divadlo Aldente usiluje o vznik plně profesionální scény s herci s Downovým syndromem, v tomto jim patří prvenství, protože žádný plně profesionální soubor s herci s mentálním znevýhodněním v ČR dosud neexistuje. Inspiruje se u divadel podobného typu v zahraničí – výzkumné pobyty v divadlech ve Švédsku, Německu, Anglii nebo Polsku. O Divadle Aldente vznikl dokument České televize Nejsme down! (Lea Surovcová, 2020) oceněný cenou VVOZP za publicistické práce v televizní kategorii (1.cena) a nominovaný na Novinářskou cenu 2020.

Nová síť souboru poskytuje celoroční koučink a konzultace, které se zaměřují na branding, mediální obraz, práci s publikem a finance. Dále Nová síť asistuje při zajištění výjezdů po regionech ČR.
—-

Přihlášený projekt:

Antigona
Známá klasická antická tragédie nabízí etický problém: je dobré podřídit se nařízením, i když jsou tato nařízení špatná?

Dva bratři zemřou ve vzájemném souboji. Jednoho z nich rozkáže vládce Kreon pohřbít se všemi poctami, pohřeb druhého však zakáže. Bratři mají dvě sestry: Isména se rozhodne podřídit se příkazům, zatímco Antigona se jim vzepře a přes zákaz pohřbí i svého druhého bratra. Kreon ji odsoudí k smrti. Antigona kráčí na smrt a Kreon si uvědomí, že jeho příkaz byl proti vůli bohů. Jeho prozření však přichází pozdě: Antigona si sama vzala život a s ní zemřou i další lidé.

Nebo ne?

Jednoduchá scéna, hra světel a stínů, bubny, hudba, temno. Specifická divadelní poetika staví na hercích s jinakostí (zejména s Downovým syndromem) a jejich uměleckém dialogu s herci tzv. „bez handicapu“. Interpretace je průsečíkem životních zkušeností a osobního pohledu každého z nich. Skrze tento dialog se snaží vytvářet něco, co bude přesahovat každého z nás: snad katarzi?

Antigony jsou tři. Kreontové dva. Názorů na katarzi tisíc.
Tresť Sofoklovy tragédie v 60 minutách.

Sofokles / Ferdinand Stiebitz / Jitka Vrbková

scénář a režie: Jitka Vrbková
hudba: Jan Kyncl
scénografie: Zuzana Hejtmánková, Tomáš Madro
kostýmy: Kateřina Dvořáková, Alice Šindelářová
světla a zvuk: Vendula Kacetlová a Josef Fiala

hrají:
Antigona: Eliška Vrbková, Iveta Kocifajová, Zuzana Škopová
Kreon: Lukáš Suchánek a Lukáš Rieger
Isména: Hana Bartoňová
Haimon: Martin Kříž
Hlídač: Tomáš Král
Polyneikes: Jakub Zahálka
Eteokles: Jan Kyncl

Podporovatelé: Vladimír Juda (který nám bezplatně poskytl práva k překladu F. Stiebitze); Údaj o vzniku inscenace za podpory Technologické agentury ČR v rámci programu Éta jako projekt Divadelní fakulty JAMU. Inscenaci podporuje také Nová síť.

60 minut, v češtině

Foto: Nikola Minářová